FHM - Záchranář záchranářů

Záchranář záchranářůSe zapnutým majákem jedou někomu zachránit život a dostanou za to nakládačku. Tak to v Česku chodí. Díky Petrovi možná už nebude. A pak najednou přiletěla pěst a brýle za šest litrů se rozpadly na prvosoučástky. Majitel šel k zemi, jak jinak. Řev a cinkot skla přivolal do pokoje další rváče a třem mužům v oranžovém začalo být vedro. Opilec vzal konferenční stolek a pokusil se ho rozflákat o hlavu jednoho z nich. Na šrot zkalená žena se právě probrala z mrákot a zapojila se do rvačky, dveře na chodbách hotelového domu v Ostravě-Zábřehu se otvírají a přibíhají posily. Jsou tři ráno. Tříčlenná lehce zmasakrovaná návštěva ustupuje a kryje si hlavy. Jenže – oni nepřišli krást ani znásilňovat opilé starší dámy. Přijeli zachránit život. Takhle totiž letos v únoru skončil výjezd jedné sanitky. Zdravotníci dostali hlášku, že „máma asi umírá“, vyrazili do hotelového domu Vista a našli jistou Helenu Šarišskou – korektně řečeno – v bezvědomí vlivem těžké otravy alkoholem. Lékař později u soudu vysvětlil, že požádal ošetřovatele, aby jí změřili tlak. „Mladý muž ale najednou začal křičet a kolegu nečekně udeřil pěstí do obličeje.“ Synkové Rostislav a Štefan měli dojem, že samaritáni s maminkou nějak moc třesou. No a dál už to znáte. Zachraňovat v Čechách lidi je totiž dobrodružná práce. „Stát se něco podobného třeba v Latinské Americe a kdyby u toho byla policie, prostě by útočníky postřílela,“ podotýká k tomu Petr Měchura. Podobných historek už slyšel stovky, a když dělal barmana ve Venezuele, odpráskla mu guardia obtížného hosta přímo u pultu. „Ve Francii nebo ve Španělsku si na záchranáře nikdo nedovolí – všichni vědí, že by dostali flastr natvrdo, a nikoho to ani nenapadne. Společenská morálka je tam prostě trochu vyšší.“ Petr totiž o zdejší morálce ve vztahu k hasičům a zdravotníkům něco ví – a snaží se ji změnit. Zjevně nejúčinnějším způsobem. Tenhle trenér valetuda totiž záchranáře všeho druhu učí, jak se správně prát s lidmi, kterým přijeli pomoct. A tuhle o hasičích znáte? Červená cisterna s majákem vyráží k požáru třineckého bytu. Barák plný dýmu, kolem futer to kouří a nikdo neotvírá. Chlápci v lesklých helmách mají obavu, že se nájemník vevnitř dusí, takže vyrážejí dveře a jdou na věc. O pár vteřin později dostane nejrychlejší hasič pár ran kladivem. Vzteklý chlápek vyrušený ze zakládání požáru vlastního bytu přibouchne dveře a má dojem, že tím to končí. Mýlí se. Hasiči musí vyrazit dveře znovu a zuřící pako se tentokrát vrhá na velitele zásahu, který ho konečně zmákne a posléze předá policii. „Pro ty kluky je to nejhorší psychicky,“ dodává k tomu Petr. „Jdou pomáhat, stříhat někoho z auta, jdou dělat dobrej skutek a najednou se jim tam někdo motá a vylejvá si na nich zlost. Takže nejtěžší je naučit je přepnout na agresi.“ Když totiž víc saniťáků, doktorů, hasičů dostalo v rámci svého ušlechtilého povolání přes hlavu, našli si prostřednictvím Klubu 112 Petrovy kurzy specializovné sebeobrany. Takže do smíchovského Delroy’s Gymu za ním chodí všichni, koho už dávno měla chránit nedotknutelnost veřejného činitele. Je snad facka ubalená strážníkovi nebezpečnější než kopanec do lékaře ze záchranky nebo rána pěstí pod hasičskou přilbu? Jak se bránit při požáru Když lidem hoří barák, odehrávají se v jejich hlavách divné věci. Jsou v šoku a občas se vrhnou na nesprávné lidi. „Potřebujou si vybít emoce a kluky mají prostě po ruce,“ dodává Petr a nadhazuje i příhodu, kdy se na hasičské auto vrhli demonstranti, takže záchranáři museli vzít sekery a hasičáky, vystoupit z auta a bránit vlastní cisternu. Jindy prostě rupnou nervy chlápkovi, který přichází o stodolu a vrhne se na hasiče, jenž díky váze výstroje nemá šanci utéct. Speciání tréninky tak občas probíhají ve výstroji – která i s dýchacím přístrojem váží kolem dvaceti kilo. „Mají na sobě těžký věci, takže pohyblivost je úplně někde jinde a omezuje výběr adekvátních technik, nejde dělat úplně všechno,“ vysvětluje Petr. Kromě thajského boxu ovládá ještě aikidó, brazilské jiu-jitsu a další sbírku bojových umění, z nichž dává dohromady to jediné, co na ulici (včetně budoucího spáleniště) opravdu funguje. Protože nikdo z podivínů, kteří se vrhají na záchranáře, nebojuje podle pravidel a fér. „Učím v podstatě streetfight. Streetfight upravenej pro potřeby situací, do nichž se ti kluci dostávají.“ Což v případě hasičů znamená v podstatě dvě strategie. 1. Rychle ze sebe shodit zátěž a chovat se jako lehká váha 2. Využít obleku jako brnění, vytasit sekeru a háky a naznačit útočníkovi, že by mohl nakonec řešit devastaci baráku i těla zároveň. „Učím je hlavně odváděcí techniky do stran a páky. Bez vlastních úderů, protože samozřejmě nemůžeme překročit zákon. A taky jim říkám, aby normálně vzali minimax nebo spláchli frajera hadicí – v nestandardním prostředí se musí používat všechno, co je po ruce. V tak vypjatý situaci je rozhodnutí otázka pár vteřin. Problém je, že na tohle ty kluky nikdo necvičí. Jeden z hasičů, co ke mně chodí, mi říkal, jak nakonec museli tři z nich násilníka normálně zalehnout a čekat na policii – akorát že přitom nemohli pracovat, což je nakonec minus pro všechny.“ Saniťákovo potěšeníKdyby Petrovi klienti jeli v sanitce, která v dubnu 2003 vyrazila k autu, jehož šofér se nejdřív potkal se lucernou a pak se stromem, nejspíš by byl Berdychův gang chudší o jednu veselou historku. Když totiž záchranka dorazila k polovraku a doktor začal ošetřovat těžce zraněného chlápka, dostal od dalšího pasažéra pěstí. Na zemi pak do něj kopal další chlápek a celé se to nakonec zvrhlo v souboj dva členové Berdychova gangu (třetí ležel na zemi a sotva dýchal) versus saniťáci a později hasiči. „Klasická situace: Lékař někoho ošetřuje, má úplně jiný starosti a někdo ho napadne zezadu. Obvykle v tom hraje roli alkohol nebo drogy. Posádka sanitky si naštěstí může vypomoct, takže jim říkám, ať si navzájem krejou záda. Důležitý je periferní vidění – i když dává masáž srdce nebo umělý dýchání, musí sledovat, co se děje kolem, zvlášť na místech, jako jsou kluby a hospody, kde je větší pravděpodobnost, že se do toho připlete opilec. Saniťáci teď s sebou vozí pepřové spreje, jenže je taky důležitý umět je správně vybrat a použít. Nejlepší jsou tekutý střely a pěnový s kajenským pepřem. Mají dostřik až tři metry a snadno se ovládají – je ale potřeba si to vyzkoušet, protože pak ve stresu můžeš udělat zbytečnou chybu. Lidi to občas použijou proti větru nebo si to pouštěj už v kapse, protože to nemaj zajištěný. Při správným zásahu ale útočníka prostě na dvacet minut vypneš.“ Když ale není čas a místo ani na pepřák, ani na ústup, nabízí se jednoduchá technika z jiu-jitsu: obranné krovky. „Zdravotníci ve chvíli útoku většinou klečí, takže dostávají kopance. V takové chvíli je nejúčinnější lehnout na záda s nohama před sebou a rukama si krýt hlavu – na zemi se pořád otáčíš nohama k útočníkovi. Klasická technika z valetuda a brazilskýho jiu-jitsu. Jinak stačí nasadit páku, zkroutit ruku, podšlápnout koleno a něčím svázat ruce – jde vždycky o zneškodnění a odstavení, ne o pomstu. I tu páku stačí dát jen na malíček – když ti někdo láme prst, neuděláš nic.“ Jakmile se podaří útočníka zmáknout, sanitka má na chvíli dva pacienty – přesně: Agresivní chlápek dostane injekci se sedativy, a když pak přijede policie, má jen tolik energie, aby se nechal složit na zadní sedadlo. Nicméně i v autě se může stát spousta násilných scének, jak vědí třeba taxikáři a profesionální řidiči, další skupina lidí, které Petr učí přežít. Fotbal, taxi, tramvaje„Ubránit se v autě, to je mazec. Tam to bývá hodně brutální kvůli malýmu prostoru. Lidi tahaj nože a pistole, takže kluky učím, ať rovnou lámou ruce a nosy. Vždycky jde o to, aby se útočníka podařilo protáhnout a znemožnit mu pohyb. Začne mě zezadu škrtit, tak mu jdu po prstech, nasadím páku, vtáhnu ho mezi sedačky, tam si ho krásně zalígruju a volám policii. Totéž když sedím v autě a někdo se na mě dobývá – vtáhnu ho napůl dovnitř, už tam má půlku těla, ale je ochromenej a neví, co se děje.“ Profesionání řidiči v čele s tramvajáky nočních linek jsou na ráně prakticky denně. „Vezeš padesát často přiopilých lidí a jsi tam sám – to už znamená riziko samo o sobě a v případě konfliktu je tu zase boj na malým prostoru, i když nejlepší je samozřejmě zamknout se v kabině pro řidiče a volat policii.“ Zatímco záchranáři a už vůbec řidiči pořád ještě nemají status veřejného činitele, pořadatelská služba na fotbale už může počítat s paragrafy, které jí umožňují nenechat se jen řezat z obavy, aby se snad útočníkovi něco nestalo. Petr se zabývá i krocením fotbalových rváčů a školí své začínající kolegy. „Na fotbale je to všechno otázka psychiky. Nenechat se zlomit, ani vyprovokovat. Když to začne houstnout, prostě vytahujeme jednoho člověka po druhým a dál už to jede jako mašinka. Vytáhne se jeden, předá dalšímu a udělá se řetěz, jde to až k východu. Když se prorvou zátarasy, už jen chráníme mančaft a rozhodčí, aby se dostali včas do šatny. A stejně musíme volat policii, protože když se podcení kontrola zbraní a alkoholu jako na zápase v Brně, kdy to měla poprvé na triku jen ochranka, z nikoho jinýho stejně nemaj respekt. Protože policajt může bouchnout – my ne.“ Ale vy ano. Přinejmenším můžete vědět jak. Takže jestli patříte mezi ohrožené veřejně činné druhy nebo si prostě chcete být na ulici o něco jistější, máte šanci. BOX1:Streetfight neboli rvačkaNa olympiádě tuhle starobylou disciplínu nejspíš ještě pár desítek let nenajdete. Při troše smůly totiž můžete za vyhraný streetfightový zápas nastoupit do lochu. Podle Wikipedie tohle slovo označuje „obvykle ilegální způsob boje na veřejných místech mezi jednotlivci nebo skupinami“. Pouliční bojovníci tedy používají hlavně základy boxu, zápasu, ale i útoky na oči, slabiny a zbraně, které jim právě padnou do ruky – včetně legendárních flašek s uraženými dny. Případně z domova naleštěné baseballové pálky a jiné hračky. Vyšším stupněm klasického streetfightu jsou pouliční nepokoje, což třeba v případě fotbalových válečníků znamená něco jako sport naruby. Tyhle triky samozřejmě Petr Měchura neprovozuje – jeho modifikace streetfightu vychází z poměrně logické myšlenky, že proti pitomci s nožem nebo kladivem nemá smysl oblékat si kimono a zdravit se boxerskými rukavicemi. Tenhle chlápek, který kromě thajského boxu a zápasu všeho druhu ovládá třeba izraelský styl kraft maga, v němž se útočí na slabiny, vás může naučit věci, které v danou chvíli opravdu fungují. Má na to kvalifikaci: Sportovec, bývalý barman, člen ochranek všeho druhu a instruktor záchranářů prostě umí spojit zelenou teorii s brutální skutečností: „Když dojde na nejhorší, radši zabiju než se nechat zabít.“ Praxi přizpůsobuje i tréninky: Jste prodavač a už vás párkrát přepadli? Zjistíte, jak si podat chlápka přes pult. Učitel? Možná vás časem může zajímat, jak si poradit s ozbrojeným parchantem. „Trénujeme i boj proti přesile na malým prostoru – rozdělíme ring na polovinu a učíme se, jak se ubránit a využít okolí ve svůj prospěch.“ Základy sebeobrany na míru zmáknete za tři měsíce a pak už je to na vás. Pracovní pouliční džungli najdete v pražském klubu Delroy's gym (www.delroys-gym.cz) každé uterý, čtvrtek a pátek od šesti večer.BOX2Hasiči na fackuObčas se vyplatí proti zasahujícím přece jen zasáhnoutJede si takhle švédský taxikář krajinou a u města s podezřelým názvem Lulea se přichomýtne k dopravní nehodě. Nechal lehce zraněné a trochu vyšokované účastníky karambolu zahřát se u sebe v autě a šel si dát ven cigáro, než přijedou záchranaři. Důkladní švédští hasiči dorazili v plné polní a hned se vrhli do akce. Než taxikář stačil zašlápnout vajgla, začali hoši zachraňovat dočasné pasažéry jeho zánovního taxíku. Jo, hádáte správně: Povedlo se jim ten krám bleskově rozřezat na kusy a zahřáté pacienty dostat bezpečně na vzduch. Dobrotivého taxikáře pak už jen čekal pohovor s pojišťovnou a obtížné vysvětlování, že to fakt nebyl podvod, ale bleskový dobrý skutek.BOX3Superstručná technologie sebeobrany„Předvídejte, vyhýbejte se podezřelým místům i lidem, pokuste se z nastávající nebezpečné situace vymluvit, ustupte,“ radí Petr Měchura. „Pokud tohle selže, nezbývá vám než se razantně bránit, a to s chladným rozumem a bez emocí.“Měkké techniky: páky a odváděcí postupy. „Vyvedete útočníka ze směru pohybu a stability, ustoupíte mu z cesty vybočením, případně ho potáhnete za sebe. Při jakémkoli držení či škrcení se musíte co nejrychleji vymanit – pákou na zápěstí, loket nebo rameno. Pozor: Pokud do páky vložíte víc energie, hrozí zranění a trvalé následky.“Tvrdé techniky: údery a kopy. „Uhodíte pěstí nebo loktem na slabá místa těla a nervová zakončení nebo prostě na nechráněná místa – většinou nos, spánky, brada, krk a žebra. Cílem kopů jsou vnitřní a vnější strany stehenních svalů, slabiny, úpony, genitálie, břicho, hrudník a hlava – no, prakticky všechno.“ David Rozikruz, FHM